Měsíční píseň

28. srpna 2011 v 19:35 | Petik |  Moje hodnocení

Měsíční píseň

Patricia Briggs

Originální název: Moon Called
Série: série s Mercy Thompson
Díl: první
Nakladatel: FANTOM Print
Počet stran: 283
Vydání v originále: 2006
Vydání u nás: 2009


Česká anotace:
Vlkodlaci můžou být nebezpeční, když se jim připletete do cesty, ale pokud jste opatrní, nechají vás na pokoji.
Umí se dobře skrývat před lidmi, ale já nejsem člověk. Když na ně narazím, poznám je a oni poznají mě - Mercy Thompsonovou…

Mercy má za souseda vlkodlaka, v autodílně opravuje mikrobus patřící upírovi…

Ale ani Mercy není úplně normální… a její pouto s tajemným světem nadpřirozena ji brzy dostane do pořádného průšvihu…



Mercy pracuje jako automechanička, která má zvláštní schopnost, mění se v kojota. Do její dílny přijde mladý vlkodlak Mac a požádá ji o práci. Mercy zjistí, že má Mac zajímavou minulost. Seznámí ho se svým sousedem Adamem, alfou vlkodlačí smečky. Tu noc, kdy je seznámí najde Maca mrtvého u svých dveří, utíká se podívat za Adamem a toho najde polomrtvého a navíc Adamovu dceru Jesse někdo unesl. Vydá se za smečkou vlkodlaků u kterých vyrostla, protože si není jistá jestli do útoku není zapleten někdo z Adamovy smečky.





Měsíční píseň jsem četla v úmorném vedru u moře, tak pro mě popisovaná zima a sníh představovali něco nepředstavitelného, i když oboje dobře znám, tak ležení na pláži, když je okolo 40°C ve stínu, pobourává moji fantazii :D Ale když přehlédnu vadu, která není vada knížky, ale mě, tak ji musím hodnotit jako velice povedenou. Postavy byly zajímavé, vtipné a v rámci mezí realistické (myslím tím vlastnosti, ne nadpřirozené schopnosti). Děj byl akční, napínavý, zábavný a místy i romantický.
Líbilo se mi jak Briggs popsala život smečky a život postav ve zvířecím těle i jejich smýšlení. Možná se mi to líbilo hlavně proto, že miluju zvířata, hlavně psi a ti se vlkům docela podobají :D
Musím říct, že i u mě platí tato věta, která je napsaná na obálce: Je třeba přiznat, že Briggsová dokáže u čtenáře "vypěstovat" návyk na své knihy, takže i když je zápletka vyřešená, příběh uzavřený, tak stejně po dočtení knihy už netrpělivě očekává další.


Ukázka:
Už skoro dokončil proměnu, obličej měl úplně vlčí, ale ještě ho nepokryla srst. Znetvořené, vyzáblé ruce s palci nepřirozeně vzdálenými od ostatních prstů mu bezvládně ležely na asfaltu. Nehty mu zesílily a na koncích se začaly zužovat. Ale nehýbal se.
Třásla jsem se touhou vzít nohy na ramena, ale přinutila jsem se k němu přiblížit. Čekala jsem, že vyskočí a popadne mě jako v hororu, ale on tam jen ležel a páchl krví a adrenalinem.
Do dálky se za ním táhla dlouhá stružka, jako když autu z prasklé hadice vytéká nemrznoucí sěs, a leskla se ve světle pouličních lamp. Byla to krev.
Teprve v tu chvíli jsem si uvědomila, že neslyším tlukot jeho srdce ani šepot dechu.


Hodnocení: 5/5



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Destel Destel | Web | 25. listopadu 2011 v 22:03 | Reagovat

Tahle série se mi dost líbí. Mám ráda příběhy, které jsou něčím originální. Nemusí to být ani nic velkého...
Zrovna mám doma Zkřížené hnáty, jen mít čas si k tomu konečně sednout... :)

2 Petik Petik | E-mail | Web | 26. listopadu 2011 v 9:42 | Reagovat

Souhlasím, je to super série. Je to akční a má to spád, do toho nějaká ta romantika a dobrá kniha je na světě :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama